Národní park Una a Štrbačky Buk. 

Bosna a Hercegovina

Letos jsme měli v plánu putování s Alfičkou po Bulharsku, ale plány se občas mění a protože jsem musela změnit termín dovolené, změnil se i cíl naší cesty. Bosnu a Hercegovinu jsme už několikrát navštívili, ale byly to jen krátké návštěvy cestou z okolních balkánských zemí. Tentokrát máme v plánu navštívit ty přírodní krásy, které jsme dříve míjeli. O některých jsem psala (Jajce - vodopády, kam se podíváš).  Vyrážíme přes Rakousko a Slovinsko, kde máme zastávku na přespání v moc hezkém penzionu uprostřed vinic u hraničního městečka Šentilj.  Druhý den pokračujeme přes vnotrozemí Chorvatska, kde u Záhřebu strávíme pěknou hodinku v koloně, na dálnici při 35 stupních se staženou střechou, to není nic k závidění.

Naše první zastávka v Bosně je Národní park Una na severozápadě země.  Národní park zahrnuje kaňony 3 řek, Uny, Unacu a Krky. Řeka Una tvoří hranici s Chorvatskem a na protilhlém břehu za kopcem byste tak našli známější Plitvická jezera.  Ubytování máme přímo u řeky v Národním parku, z balkonu tak koukáme do Chorvatska.  Hlavní atrakci NP máme jen 4 km od apartmánu. Jsou to vodopády Štrbačky Buk a kromě nás tam všichni jezdí autem. Pěší turistika tu asi není moc v oblibě,  za celý den, jsme potkali jen asi 4 další pěší turisty a rozhodně to nebyli Bosenci.  

Cesta k vodopádům vede sice kolem řeky, ale vede po asfaltu a po prašné cestě, po které jezdí auta a každé auto znamená oblaka prachu. Do NP se platí vstupné 8KM a dá se platit i Eurem. Jsme tu dopoledne a naštěstí tu není moc lidí, začíná se to plnit, až když odcházíme. Kolem řeky jsou u vodopádu pohodlné dřevěné chodníky a vyhlídkové plošiny. Celá procházka kolem vodopádu má necelý kilometr a stojí rozhodně za to. Vodopády jsou úchvatné a máte spoustu možností je obdivovat i fotit z různých úhlů. Mimochodem k vodopádům se dá dojít i z chorvatské strany, ale rozhodně je tam méně návštěvníků a cesta kolem řeky je krátká. Dříve po druhé straně vedla železnice, ale ta zřejmě po rozpadu Jugoslávie vzala za své (snažila jsem se to zjistit, ale nic jsem nenašla). Po prohlídce vodopádu a zastávce v místním bistru na bosenskou kávu (pravá turecká) a pivo (za ceny asi 3x vyšší než v běžné místní restauraci) míříme k dalšímu bodu dnešní výpravy. Po značené stezce přes vrchol kopce do města Cvikovi. Značení je sice všelijaké, ale vyšlapaná cesta je jen jedna, takže ani nebloudíme a navíc navigace z Mapy.cz funguje výborně i v režimu off-line a cesty jsou skutečně tam, kde mají být. Míra opět nasadí tempo, že musím běžet a to mě vyčerpává, takže jsem vyřízená už po prvním kilometru stoupání. Jsou to 4 km do kopce a na vrcholu je zřícenina hradu, jehož jméno jsem zapomněla. Pak už je to naštěstí po hřebenu a odměnou jsou nádherné výhledy. Na rozcestí se bohužel projeví nedostatek značení a typická červená značka tu vede na dvě strany. Volíme to, co nám říká navigace a jdeme sice správně a z kopce, ale cesta je to hrozná, vymleté kamenité koryto a nebere to konce. Ale nakonec jsme  doklopýtali k hlavní silnici, po které jsme sem včera dorazili. Ukazuje se, že po ní nemusíme jít a že souběžně s ní vede cesta, po které dojdeme až do městečka Orešac. Je strašné horko a dusno, tak jsme uvítali, že si můžeme dát v místní restauraci pivo a citonovou limonádu (stojí to dohromady stejně jako kafe u vodopádu!). 

Osvěženi vyrážíme k další zastávce, kterou je zřícenina nad Orešacem - Stary grad Orešac. Jsou to sice jen necelé 2 km, ale do hrozného kopce se stoupáním, které bych zvažovala i s elektrokolem. Ale stálo to za to, je tu nádherný výhled, i když ruiny, o které se zjevně nikdo nestará, raději obdivujeme jen z dostatečného odstupu. Navíc se nám pro cestu zpět podařilo najít pod hradem pěšinu, která nám podstatně zkrátila cestu dolu. Na závěr nás čeká jen úmorná cesta po úzké asfaltové silnici kaňonem až k ubytování. Sečteno a podtrženo, bylo to pěkné, hlavně vodopád a výhledy, ušli jsme 23km a vystoupali asi 700 výškových metrů (a to prakticky v sauně, bylo nám takové horko, že jsme ani nesnědli svačinu).