Chřibská a okolí a ChatkA

Výlet do České Kamenice

V těchto končinách jsem byla naposledy asi před 30 lety, kdy jsme sem párkrát přijeli ke kamarádovi na chalupu. Tentokrát jsme si s Mírou nadělili k Vánocům pobyt v glampingové chatičce s příznačným názvem ChatkA. Chatička ve tvaru písmene A není sice velká, ale nabízí veškerý luxus, který vám dokáže zpříjemnit pobyt, včetně podlahového vytápění, kávovaru a lahve prosecca v ledničce. Předpověď na prodloužený víkend nebyla nejlepší, s mírným deštíkem jsme počítali, pár kapek nám na kole vadit nebude…. Realita v podobě vydatného deště nám ale znemožnila vytáhnout kola (zdá se, že je ve vacích necháme zbalené až do výletu, který nás čeká následující prodloužený víkend). Vymysleli jsme si tedy kombinovaný výlet - pěšky a vlakem. 

Fáze jedna byl pěší přesun na železniční zastávku Chřibská, která je od obce Chřibská vzdálená asi 3,5 km. Většina. zastávek je tu mimo obce, podle kterých má název a poměrně jsou i těžko dostupné (převýšení, špatné cesty). Překvapivě pak ale mají hezké a funkční železniční stanice i s výpravčími a zázemím. Za normálních okolností krásná procházka lesem Lužických hor.  My jsme se moc nekochali, s deštníkem a v pláštěnce jsme se jen vyhýbali bahnu, kalužím a podobným vodním překážkám.  Vlakem jsme pak jeli do České Kamenice.  Ve městě jsme nebyli. Míra hned za nádražím zmerčil kopec s názvem Zámecký vrch, který se tyčí nad Kamenicí, bylo jasné, kam se vydáme. Jediným plusem bylo, že skoro přestalo pršet. Na zříceninu s vestavěnou rozhlednou rozhodně nevedla pohodlná cesta, napřed rozbahněná louka a pak halda mokrého kamení. Posledních 600 metrů vedlo po rozdrolené skále a já dostala panický záchvat z toho, že dolu už to po těch kamenech nedám. V polovině jsem to chtěla vzdát a rozhodla jsem se vrátit, asi 10 minut mi travalo sejít zpět 2 metry. Míra už byl samozřejmě v nedohlednu a podezírala jsem ho, že už si nahoře dává vrcholové pivo. Ještě, že máme mobily. Zavolal jsem mu, že to vzdávám a že doufám, že stihneme poslední zpáteční vlak v 17 hodin (bylo půl druhé). Míra mě ale ujistil, že dolu vede i jiná  schůdnější cesta. Tato informace mi vlila optimismus do žil a nahoru jsem skoro vyběhla. 

Vylezli jsme i na rozhlednu, která je vestavěná do zříceniny hradu a odměnou nám byl docela velký výhled, když uvážím, jak bylo hnusně. Cesta dolů byla opravdu lepší, rozhodně méně kamenitá, jen to místy byla skluzavka. Na nádraží v České Kamenici jsme dorazili dokonce o půl hodiny dříve a stihli plánovaný odjezd vlaku v 15 hodin. Ještě nás čekala návštěva vyhlášené nádražní restaurace v Jedlové. Restaurace je typická nádražka. nečekejte žádné hogo fogo. I za počasí, které panovalo, bylo plno.  Turisté sem evidentně jezdí i z Německa. Jídlo - česká klasika.  Jídlo je dobré a relativně levné. 

Zpátky jsme pak jeli až do zastávky Rybniště, je to z ní do Chřibské o něco dál, než ze stanice Chřibská, ale je to nesrovnatelně lepší cesta.  

Teď už jsme zpátky v naší luxusní chatičce, kde je teplo a útulno, Míra peče kuře, já si dávám prosecco, které nám přichystali a jak říká Míra - houby zle…..