Hamburk, láska na první pohled

Už po první krátké návštěvě Hamburku jsem věděla, že sem se chci vypravit znovu a na déle než jeden den. Proto jsem byla ráda, že nám Divadlo v Dlouhé nabílo výlet za kulturou právě do Hamburku. Z bohaté nabídky jsme si s Pavlínou vybraly představení hry Laios od Rolanda Schimmelpfenniga, která měla v Deutsches Schauspielhaus dokonce ten den premiéru. Hra Laios je vlastně druhou částí antické pentalogie Anthropolis. Trochu jsem se  jeden a půl hodinového monologu bála. Ale herečka Lina Beckmann byla fantastická a celé představení bylo jedním slovem úžasné, dlouho jsem takhle dobré divadlo neviděla  (https://schauspielhaus.de/stuecke/laios).  Takže už jen vidět tenhle kus by mi stačilo, abych si z Hamburku odvezla pozitivní zážitek. Ale bylo toho víc, mnohem víc….

Měly jsme výborné ubytování v Portugalské čtvrti nedaleko přístavu (je vyhlášená hlavně svými restauracemi, sem se chodí za dobrým jídlem). Strategicky vhodné umístění pro chození po městě. Všechny pamětihodnosti, které jsme chtěly vidět, jsme měly v dochozí vzdálenosti a nemusely jsme nakonec použít ani MHD.  

Speicherstadt

Pokud je něco v Hamburku povinnost navštívit, pak je to Speicherstadt. Část města sestávající z bývalých skladů obklopujících přístavní kanály Labe je složená z většinou pětipatrových cihlových domů v novogotickém stylu, které sloužily jako sklady, a to převážně kávy (v roce 1887 se tu otevřela kávová burza, třetí největší na světě). Dnes už tu kávu nenajdete (nebo jen minimálně), nahradily jí orientíní koberce a většina skladů už dnes slouží jinému účelu.  Sklady měly vždy z jedné strany vodní kanál (tzv. fleet = vodní tok) a z druhé strany byla ulice. Do jednotlivých pater se zboží tahalo kladkou, která vde na obou stranách uprostřed domu. Ačkoliv mají téměř všechny budovy svůj původní vzhled z konce 19. století (přístav se začal přebudovávat od roku 1883), jsou vlastně z 50. let 20. století. Za války bylo 80% přístavu zničeno. Ostatně v celém Hamburku bylo zničeno přes 250 tisíc bytů a při bombardování nebo následném požáru zemřelo 35 tisíc lidí. Speicherstadt je nějvětší skladový komplex na světě. I když s kontejnerovou dopravou zanikl původní účel obrovského překladiště zboží, Speicherstadt žije dál. Dnes tu vedle už zmíněných skladů koberců najdete kanceláře různých agentur, 25 muzeí (mezi jinými i celní muzeum, muzeum koření nebo námořní muzeum), restaurace a nově se tu staví i byty. 

My jsme navštívily dvě největší a nejznámější muzea, a to Miniatur Wunderland a Námořní muzeum.  Miniatur Wunderland je největší modelová železnice na světě. Musím přiznat, že nejsem “na vláčky”, ale tohle mě dostalo. Nemá cenu popisovat, co všechno, tu uvidíte, to se prostě musí vidět. My jsme si návštěvu navíc ozvláštnily virtuální realitou, kterou mohu jen doporučit, přestože jsem se při tom necítila úplně “v pohodě”. Námořní muzeum (Maritimes Museum) je také zajímavé, ale deset pater lodí na mě bylo nějak moc.  Ale nemusíte chodit do muzeí, jen procházka 1,5 km dlouhou čtvrtí vedoucí kolem několika kanálů a protkanou nesčetnými mosty stojí zato. 

HafenCity

Čtvrť Hefen City, jak už název napovídá, obklopuje přístav Hamburk a její součástí je už výše zmíněný Speicherstadt. Dnes je to moderní část města Dnes je pojem HafenCity spojen hlavně s ambiciozním stavebním projektem. Do roku 2030 tu má na 157 hektarech vyrůst 3000 hotelových pokojů, byty pro 14 tisíc lidí, kanceláře pro 45 tisíc osob, školy pro 10 tisíc žáků a studentů…. Denně by se tu mělo pohybovat až 120 tisíc lidí!!. Část z tohoto projektu už stojí a další dělá z Hamburku největší městské staveniště světa. Dominanta tohoto  místa a nyní už i nová dominanta  Hamburku už stojí: 

Elbphilharmonie

Majestátní budova Labské filharmonie byla otevřena pro veřejnost v roce 2016. Projekt 110 metrů vysoké koncertní budovy je z roku 2001. Jedná se o skleněnou nástavbu na budově bývylého císařského skladu A z roku 1967. Stavba má připomínat lodní plachty, vlny, ledovce nebo také krystal. Stavební náklady vzrostly z původní 70 milionů Euro na “pěkných” 970 milionů Euro!. V budově pak vedle 3 koncertních sálů (největší z nich je pro více než 2000 diváků) najdete i 45 luxusních bytů a hotel. Ale nemusíte na koncert, abyte se do budovy Labské filharmonie podívali. Můžete si vyjet na vyhlídkovou terasu, která se nachází na střeše původního skladu, tedy v místě, kde začíná moderní skleněná nástavba. Přijedete sem po 80 metrů dlouhém mírně zahnutém pohyblivém schodišti a na místě nazvaném “Plaza” naleznete vedle vstupu na terasu i vstupy do jednotlivých koncertních sálů, obchod a bistro. 

Landungsbrücken a Starý tunel pod Labem

Landungsbrücken je komplex budov podél nábřeží ve čtvrti St.Pauli (tady ještě není ta část s hampjzy a kabarety, tu musíte hledat severněji, směrem k Reeperbahn, říká se jí Kiez). Jedná se o přístavní mola pro osobní lodní přepravu, dnes odsud vyjíždějí hlavně lodi s turisty na okružní plavby po přístavu. 688 metrů dlouhé plovoucí molo na pontonech bylo vybudováno v roce 1907 a původně odsud odjížděly zaoceánské parníky. Molo je spojeno s nábřežím devíti zvedacími mosty. Součástí terminálu je i věž s hodinami a ukazatelem výšky vody (příliv a odliv zde dosahuje až rozdílu 4 metrů).  Na východní straně uzavírá celý komplex samostatné molo pro zámořskou platbu. Na západní straně stojí samostatná kopulovitá budova, vstup do starého tunelu pod Labem (Der alte Elbtunnel). Tunel byl otevřen v roce 1911 pro pěší, koňské povozy i automobily. Stavbu tunelu si vynutil stále hustější provoz plavidel v přístavu.  Linkové lodě již nestačily pro převoz pracovníků při střídání směn v docích. 426 metrů dlouhý tunel byl ve své době technickou senzací. Tvoří jej 2 tubusy, každý  o šířce 4,7 metrů. Do tunelu nevedou žádné nájezdové rampy. Pro přístup sloužily (a slouží) 4 výtahy. 2 prostřední mají nosnost 10 tun a délku 9,5 metru a 2 vnější jsou o něco menší. Vnitřek tunelu je obložen kachličkami, ve kterých jsou v pravidelných rozestupech vloženy kameninové reliéfy zdobené rybami, raky a dalšími vodními živočichy. V současné době je tunel v rekonstrukci, ale jeden tubus je stále pro pěší a cyklisty přístupný. 

Chilehaus

V jihovýchodní části Starého města, přiléhající k Speicherstadtu se rozléhá Kontorhausviertel, tedy “obchodní” nebo “kancelářská” čtvrť.  Nachází se zde řada většinou desetipatrových kancelářských budov z počátku 20. století. Dříve zde ale stála jedna z nejhustěji obydlených částí Hamburku s úzkými uličkami, řadou kanálů a hlavně strašnými hygeinickými podmínkami, které se ještě zhoršily po požáru v roce 1842. Okolo roku 1900 se započalo s obnovou této oblasti. Ve 20. letech 20. století pak vyrůstají první obrovské kancelářské budovy. První z nich byla  Miramar a v následujících 10 letech tu vyrostly další budovy jako houby po dešti. Většina z nich je ve stylu cihlového expresionismu a nejznámější z nich je Chilehaus. Tuto kancelářskou budovu si nechal postavit v letech 1922 - 1924 podnikatel Slomon, který zbohatl na obchodování s chilským ledkem. Architektem byl Fritz Höger. Dodnes je dům považován za architektonický skvost. Rozsáhlá cihlová budova je charakteristická svým “hrotem”, tedy východním cípem budovy, jehož fotografie z doby otevření, proslavila dům po celém světě. 

Protiletadlová věž a bunkr  - Flakturm IV v St. Pauli

Bunkr postavilo v roce 1942 tisíc neceně pracujících za 300 dní. Betonová protiletadlová věž má stěny 3,5 metru široké a strop má tloušťku 5 metrů. Věž byla osazena protiletadlovými děly a bunkr měl slloužit až pro 18 tisíc lidí, ale úkryt tu našlo zaválky i 25 tisíc osob. Pro matky s kočárky sloužil samostatný vjezd. Po válce se jeden čas uvažovalo o odstřelení bunkru, ale kvůli obavám, že by odstřel mohl zničit i přilehlou čtvrť, z toh sešlo. Ve věži tak po válce našla řada obyvatel dočasné ubytování. Za studené války byla budova opět v pohotovosti jako kryt. V roce 1990 tu vzniklo mediáůlní centrum (kluby, hudební škola, prodej hudebních nástrojů atp.).  V současné době zde vzniká kontrovorzní projekt, jehož součástí je i zvýšení budovy o 5 pater. V roce 2022 měl být otevřen koncertní sál pr 2000 diváků, v květnu téhož roku aly bylo oznámeno, že se otevření odkládá na neurčito. 

A co dál…

Vše, o čem jsem psala, je jen útržek toho, co se dá v Hamburku vidět.  Za návštěvu stojí i noční Kietz, kostel St.Michel (s vyhlídkou na věži), ruiny kostela Sv. Mikuláše (St. Nikolai Kirchenruine), park Blomen und Planten, Fischmarkt, Flohmarkt, Deichstrasse (necelých 300 metrů dlouhá ulička, s původními měšťanskými domy, charakteristickými pro Hamburk před velkým požárem roku 1842 a mezi válkami, nejstarší z domů je z roku 1686), Deichtorhallen (výstavní prostory pro současné umění) , radnice,  Kunst und Gewerbemuseum (Umělecko-průmyslové muzeum) ….. a nebo se jen tak toulat a nechat na sebe působit atmosféru přístavního města. Mně osobně si tohle město získalo a budu se sem ráda vracet.