Lofer a Almenwelt Lofer

A zase jsme v Rakousku na kolech. Na začátku léta jsme s kamarádkou projížděly drávskou cyklostezku na horských kolech, nyní jsme s Mírou vzali elektrokola a hodláme prozkoumat pár panoramatických silnic. Naším prvním stanovištěm je alpské městečko Lofer v údolí řeky Saalach, nedaleko Salzburku. Bohužel nám nepřeje počasí. Celý den prší a naplánovaná trasa je definitivně v háji. Rozhodli jsme se proto vyjet lanovkou na Loferer Alm (to byl ostatně náš cíl i na kole). V rámci turistické karty máme cestu zdarma, ušetřených 21 EUR/osoba navíc potěší. Jsou to vlastně dvě navazující lanovky s přestupem v cca 1000 mnm. Jedeme až nahoru do 1350 mnm, kde začíná “Almenwelt”.  Tady je výchozí místo pro velké množství aktivit - 7 okruhů  pro pěší, přehledně označených podle náročnosti, délky a času chůze, každá má navíc vždy alespoň jeden “higlight” - jezero, vyhlídku, rozhlednu…, pak je tu velké množství tras pro horská kola (do první stanice se můžete i s kolem nechat vyvézt lanovkou) a samozřejmě nechybí atrakce pro děti, jako je hledání pokladů a plnění různých úkolů a dětské hřiště. Musím říci, že pro rodiny s dětmi je to ráj a nám se tu taky moc líbilo.

S podivem mi navadilo, že jsme po výstupu z lanovky nenabrali směr do restaurace v malebné horské chatě “Soder Kaser”, ale zamířili jsme po jedné z turistických tras směrem k nejvyššímu vrcholku v dohledu. S Mírou mě to už ani nepřekvapuje. Vybaveni deštníky a nepromokavými bundami jsme stoupali směrem k vrcholu Schönbichl (1609 mnm). Bylo by to celkem bez problému, kdyby se proti mě opět nespiklo stádo krav. Opět se moje kamarádky krávy rozhodly, že mi znepříjemní cestu a musely se pást přesně v místech, kudy jsem musela projít. Naštětěstí mi Míra tentokrát neutekl a já se ho mohla držet a schovávat se vedle něj tak, aby mě krávy nenapadly. Bylo to navíc v tom nejprudším stoupání a já jsem nasadila takové tempo, že jsem ráda, že mě na vrcholku nezklátil infarkt. Cestou zpět jsme se už v Soder Kaser stavili na lehký oběd (v mém případě tvořený polévkou a štrůdlem a v Mírově jen polévkou, která obsahovala špekový knedlík velikosti hlavičky nemluvněte). Protože pak pršelo o něco méně, šli jsme od mezistanice lanovky dolu pěšky. 

Ve městě jsem si v obchodě se sportovním vybavením koupila nepromokavý obal na batoh, snad je to dobrý základ pro to, aby už konečně nepršelo….