Meklenburská jezerní plošina
Jsou tu opět prázdniny a s nimi i čas naší pravidelné cyklodovolené. Většinou jezdíme do hor, není niv hezčího než hory v létě. Navštívili jsme v tomto čase už Krušné hory, Jizerky i Šumavu a v posledních letech opakovaně Rakouské Alpy, kde se dá kupodivu jezdit v pohodě i bez elektrokola. Letos jsme udělaly změnu a rozhodly se pro rovinatou jezerní krajinu na severu Německa. Mezi Berlínem a Baltem se rozkládá rozsáhlá jezerní krajina. Je to oblast 1000 jezer, největší uzavřená jezerní oblast v Evropě. Jezera jsou navíc propojena kanály a po řece se sem dostanete po Labi nebo Havole. Není tedy divu, že tu na těch větších jezerech kotví stovky jachet. V jednom z těchto přístavů máme i ubytování v luxusním apartmánu. Konkrétně jsme ve městě Waren u největšího jezera Müritz, to je i největším německým jezerem. Máte pocit, že jste na dovolené u moře.
Waren
Waren je s 20 tisíci obyvateli bejvětším městem u jezere Müritz. V historickém centru najdete krásné hrázděné stavby, bylo jich tu mnohem více, ale většina jich padla za oběť komunistickému budovatelskému úsilí v 70. letech. Po roce 1989 už je hlavním zdrojem příjmu oblasti cestovní ruch. Dřevařský průmysl (pily, vorařství, truhlárny atp.), který se tu po staletí rozvíejel, už tu nenajdete. Je tu ale továrna na výrobu obřích lodních šroubů, která v roce 2006 dokonce vyrobila největší lodní šroub na světě (Mecklenburger Metallguss - MMG).
Müritz - Nationalpark
Po východním břehu jezera Müritz se táhne Národní park Müritz. Má rozlohu přes 300 km2 a je protkán řadou stezek pro pěší, naučných stezek i pro ty nejmenší návštěvníky a hlavně řadou nádherných cyklostezek. Je tu více než 100 menších jezer a řada rašelinišť. V parku žije hlavně mnoho vzácných ptáků (prý přes 200 druhů), jako jsou orli, jeřáby, ledňáček nebo datel. Těšily jsme se na léto, koupání, pohodičku… Místo toho je pořád zataženo, prší a teploty málokdy přelezou 16 stupňů. Jediné, co splnilo naše očekávání je to, že tu opravdu nejsou žádné větší kopce. Je tedy s podivem, že většina turistů tu jezdí na elektrokolech, ale je nutné také podotknout, že tu s Pavlínou hodně snižujeme věkový průměr, takže vedle elektrokol vás tu nepřekvapí ani minivozítka pro špatně mobilní osoby. Kvůli počasí musíme měnit program. Hned první den přestane pršet až po jedenácté. Místo kola volíme procházku do Národního parku. Podcenily jsme faktor bažinatého lesa po dešti a zhruba v polovině naplánovaného nás začnou napadat hejna komárů. Bohužel už jsme překročily “bod návratu” a rychlejší je pokračovat v cestě. Procházka se mění v úprk a já se měním v komáří lahůdkářství. Ty krvežíznivé potvory mě poštípaly i přes kalhoty a nevynechali ani obličej. Večer se budu asi muset vykoupat ve fenistylu. Musím říci, že taková hejna komárů jsem ještě neviděla a béhem úprku jsme ani nestačily obdivovat krásy parku. Cestou zpátky si aspoň spravíme náladu u samoobslužného stánku s domácím likérem (citrónový nemá chybu).
Musím nyní přeskočit o pár dní, kdy se počasí natolik umoudřilo (pořád je hnusně, ale už aspoň neleje) a my můžeme vyrazit na náš druhý cyklovýlet. Ten nás totiž opět vede do Národního parku a tentokrát musím jeho krásu ocenit. Většina stezek vede loukami nebo lesem, kde se klikatí udržovaná pěšina a v některých místech mě kombinace hustého lesa a zatažené oblohy nutí rozsvítit světlo na kole. Tuhle vyjížďku si opravdu užíváme. Jenže to jsem zase přeskočila, a to události dnešního rána. Neujely jsem ani 6 km a Pavlína zjistila, že má píchlé kolo. Tak to nám byl čert dlužen, ani jedna z nás duši nikdy neměnila. Moje představa byla, když se něco takového stane, stát bezradně na kraji cesty a doufat, že mi někdo z projíždějících cyklistů pomůže. Což o to, projíždějících cyklistů bylo dost, ale většinou se jen účastně usmáli a někteří se zeptali, jestli “máme všechno” nebo nám popřáli “Alles Gute”. Důchodci na elektrokolech se občas i zastavili a obšťastnili nás ráda bych řekla užitečnou radou, ale to bych lhala. Nezbývalo, než se pustit do výměny. Nářadím a náhradními dušemi jsme obě díky našim pečujícím manželům vybavené. Teď jen sundat kolo - provedeno, vyndat z něho duši - obtížně, ale provedeno. Vlastní výměna byla celkem snadná. Pak přišlo na řadu nafouknutí duše, tady jsme byly vděčné Mírovi, který mě vybavil malým kompresorem a nafouknout se nám kolo povedlo bez námahy (pomíjím drobné problémy se zavřeným ventilkem). Pak už jsme jen bojovaly s nasazením kola zpět, ale i tady zvítězil nakonec duch nad hmotou a mohly jsme pokračovat v cestě. Dobrý pocit, že jsme to bez pomoci (zbytečné rady od čumilů nepočítám) zvládly nás provázel po zbytek cesty, tak nám ani nevadil občasný déšť. Loď na zpáteční plavbu do Warenu jsme stihly i se zastávkou na vynikající třešňový koláč.
Náš statečný počin s výměnou píchnuté duše kazí jen to, že z lodě si Pavlína po dvou hodinách plavby vytáhla na břeh kolo opět s prázdnou pneumatikou…. Měly jsme tu gumu prohlédnout, člověk se má pořád co učit. Zítra nás čeká cesta do servisu.
Neubrandenburg
Kvůli špatnému počasí musíme cyklistický výlet měnit za poznávací výlet autem. Asi 45 km od Warenu se nachází město Neubrandenburg, přezdívaný také Vier-Tore-Stadt Neubrandenburg. Tato 776 let stará městská oblast leží na okraji Mecklenburské jezerní plošiny a je obklopena mírně kopcovitou krajinou. Neubrandenburg je třetím největším městem v Meklenbursku-Předním Pomořansku (62 tisíc obyvatel). Neubrandenburg je znám svými středověkými hradbami, které obklopují historické jádro města. Čtyři brány – Stargarder Tor, Treptower Tor, Friedländer Tor a Neues Tor – jsou impozantními symboly města. Každá brána má svou vlastní historii a architektonické rysy. Centrum je poměrně malé a my jsme hradby i se všemi branami obešly za necelou hodinu. Dalšími pamětihodnostmi jsou velké kostely Koncertní kostel St. Mariens a kostel St. Johanis. Město leží na břehu jezera Tolensesee, ale až k jezeru jsme se nedostaly. Pro nás měl svůj půvab i Markplatz-Center, což je moderní nákupní centrum. Z Neubrandenburgu si tak odnášíme plno dojmů a také nové kalhoty, boty, spreje proti komárům a po štípnutí, sako, šálu, kabelku a prášky na hlavu. Návštěvu mohu každému doporučit.
Malchow a Fleesensee
Poslední den konečně vysvitlo slunko a my se dodstaneme pořádně na kolo. Čeká nás 60 km dlouhý okruh do Malchowa a kolem jezer Kölpinsee a Fleesensee. Hlavním bodem na naší trase je Inselstadt Malchow (ostrovní město Malchow). Staré centrum městečka se skutečně nachází na ostrově a s pevninou jej na západní straně, odkud přijíždíme, spojuje otáčivý most. Otočení mostu si samozřejmě nemůžeme nechat ujít, a tak si v restauraci na nábřeží dávám dort a čekáme spolu s dalšími turisty na atrakci, kterou je otočení mostu a proplutí lodí. Most se točí každou hodinu, máme štěstí a nemusíme čekat dlouho. Samotné ostrovní centrum je malinkaté a tvoří ho vlastně jen dvě hlavní ulice Krátká a Dlouhá. Ty jsou hlavní spojnicí mezi oběma břehy a díky spoustě turistů a přerušením provozu aut při otočení mostu se přes ostrov skoro nedá projet na kole, nasedáme tedy až za mostem na druhém břehu. Zde je nádherný kostel, starý klášter a muzeum kuriozit, které jsme navštívily. Věděli jste, že existoval tefifon (slepá ulička ve vývoji magnetofonu) nebo sklápěcí vana (skříňová vana v 70. letech vyráběná v DDR pro byty bez koupelen, vyklápěná podobně jako někdy postele, ale i s bojlerem maďarské výroby a odpadem poháněným motorem z pračky). Pak už nás čekal návrat do Warenu. Cestou jsme ještě obdivovaly golfové hřiště (Golf Fleesensee má 3 osmnácky a 2 devítky), jestli by to stálo za příští návštěvu.
Počasí nám úplně nepřálo, ale na kolo se sem jet vyplatí. Není to taková rovina jako u Lužických jezer, sem tam kopeček se tu najde. Dalo by se to přirovnat k Lednicko - Valtickému areálu nebo Pálavě (když vynecháte Klentnici). Cyklostras a cyklostezek je tu spousta a jede se většinou krásnou krajinou nebo přes malebné vesnice a městečka. A i když jsme na kole byly nakonec jen třikrát a nezmokly jsme až poslední den, stálo to za to.