Rumunsko - střípky a perličky
Náš pobyt v Rumunsku máme za sebou a nezbývá, než trocha toho bilancování. Za necelých 14 dní toho z tak obrovské země stihnete vidět pomálu, vlastně jen ty “top atrakce”. Pak jsou tu každodenní drobnosti z “běžného” života, o kterých jsem se jen letmo zmínila v článcích nebo jsem o nich nepsala vůbec, ale ráda bych se o ně také podělila.
Jak se domluvit
Domluvíte se samozřejmě rumunsky. Rumunština zní tak trochu jako italština křísnutá maďarštinou a tu a tam i nějakým slovanským jazykem (už je proto, že ano se řekne da). Rumunsky samozřejmě moc cizinců nemluví. V hotelech, restauracích a místech, kam jezdí zahraniční turisté, se domluvíte anglicky. Může se hodit i italština, kterou také hodně rumunů ovládá nebo jí přinejmenším rozumějí. Šlo to i s mojí velice lámanou italštinou. V Transylvánii a u hranic s maďarskem se samozřejmě docela bez problémů domluvíte i maďarsky, pokud samozřejmě tento jazyk ovládáte. No a v horách to musíte zkusit rukama nohama - taky jsme to dali (a to jsme se ptali na cestu a pán se nechytal ani na tu italštinu). V této souvislosti musím říci, že lidé, se kterými jsme se setkali, byli velice milí a ochotní.
Jízda autem
O cestování v autě už jsem se zmínila víckrát. Zde jsou základní postřehy. V Rumunsku se platí elektronická “dálniční známka” - Roviniete. Až na to, že to není dálniční známka, ale silniční daň a je povinná pro všechny silnice, takže koupit si ji musíte. Dá se koupit on-line předem a po několikahodinovém boji a za použití překladače se vám to i podaří (připravte si techničák - musíte zadat i VIN).
Silnice v Rumunsku jsou všech kvalit. Většina hlavních tahů je nově vyasfaltovaná a většina silnic, které jsou v mapách označeny žlutou barvou je asfaltovaná. Ve vesnicích je většinou asfaltová jen hlavní silnice a ostatní jsou jen zpevněné cesty, stejné je to i na okrajích menších měst. Pokud si chcete ověřit předem, po čem pojedete, osvědčilo se mi street view v google mapách, když se nezobrazuje nic, pak bych čekala to nejhorší. Je až s podivem, co všechno je pro Rumuny “normální” silnice. Navíc nepotřebují off-roady nebo SUV, jezdí po tom i Fabie.
Celý sever Rumunska je hornatý a tomu odpovídá i klikatost silnic a kde zrovna nejsou hory, tak je tu hustá síť měst a vesnic. Při přejezdech je nutné počítat s průměrnou rychlostí 50 a spíše méně. Jezdí se tu opravdu pomalu, ačkoliv Rumuni jezdí rychleji, než by se vzhledem k povaze silnic mělo, navíc hodně a riskantně předjíždějí a bezohledně parkují. Parkování je tu kapitola sama pro sebe - Rumuni parkují doslova kdekoliv se jim zachce, nerespektují zákaz stání ani zastavení. To, že téměř znemožní průjezd nebo způsobí dopravní zácpu, je jim úplně jedno a pochybuji, že to někdo postihuje. Rumuni nedodržují předepsanou rychlost v obcích (pokud to není horská vesnice, kde přes 30 jede jen sebevrah) a jediné, co je dokáže zpomalit, je jen kruhový objezd. Těch je tu hlavně ve městech hodně a u každého probíhá “dopravní kolaps”. Jakmile narazíte na zácpu, můžete si být jisti, že její příčinou je kruhový objezd kilometr před vámi (pokud tedy náhodou někdo zase nezaparkoval uprostřed silnice).
Ohledně dopravy po silnicích je potřeba ještě zmínit, že koňské povozy, krávy (stáda i jednotlivě, to většinou večer z pastvy a za doprovodu majitele), stáda ovcí, potulní psy (těch je tu opravdu hodně) a dokonce i medvědi nejsou na silnici ničím ojedinělým a je potřeba být ostražitý před každou zatáčkou.
Elektrické vedení
O tom, že je Rumunsko elektrifikovaná země nemůže být nikdo na pochybách. Dráty jsou všude, kdekoliv je nějaké lidské obydlí, jsou tam dráty a také kolem cest a kolem železnice a prostě všude. Silnice jsou lemovány sloupy s elektrickým vedením (ve vesnicích často i s čapími hnízdy). Na každém sloupu je větší či menší zamotanec drátů. Po pravdě nechápu, že to všechno funguje.
Ostatně to není jen rumunská specialita, to samé můžete vidět i na Balkéně nebo v Maďarsku. Vedle elektřiny jsme ale viděli i povrchové vedení plynu - upoutalo nás svítivě žluté potrubí, které se táhlo celou obcí podél hlavní silnice s výraznými přípojkami do každého domu.
Dřevěné brány
Nepsala jsem o dřevěných branách a bohužel jsem si ani žádnou pořádně nevyfotila. Přitom jsou dřevěné vyřezávané brány pro Rumunsko typické. Najdete je tu v různých oblastech. Ty nejzajímavější jsou v oblasti Maramureš mezi Baia Mara a Sighetu Marmatei (nejznámějši je obec Barsana). Bohatě zdobené vyřezávané brány se stříškou, dřevěnými řetězy a ozdobami míval každý bohatší dům, kostel, škola.. a stavějí se dodnes. Také v Transylvánii okolo města Zetea můžete najív velké množství bran - tady je mají navíc barevně zdobené a s různými nápisy. Oběma oblastmi jsme bohužel jen projížděli.
Kolik to stojí
V Rumunsku je samozřejmě levněji než u nás nebo u našich sousedů. U ubytování záleží na tom, co si vyberete. My jsme neskromní a máme určité nároky a i tak jsme tu platili podstatné méně než v sousedním Rakousku, a to i za ubytování ve 4* hotelu (např. pronájem 70m bytu se 2 ložnicemi nás vyšel na 1500 Kč/noc a celou chalupu v horách jsme měli za 3000 Kč/noc, ale to jsou extrémy a ta chalupa byla pro 12 osob). Bydlet se dá slušně i za 600 Kč/noc (jak jsme zjistili při neplánovanou pobytu v Pitešti). Dobré jídlo v restauraci pořídíte okolo 25 RON (= 125,-Kč). Za večeři i s nápoji jsme většinou platili okolo 400 Kč. Vstupy na různé turistické atrakce je většinou do 100 Kč/osoba. Nejdražší byla jen jízda vlakem, kde jsme platili 500 Kč/osoba (ale vzali jsme si dražší variantu s občerstvením). Běžný nákup v samoobsluze je podstatně levnější než u nás. A na závěr pohonné hmoty. V době naší návštěvy stál 1l nafty (obdobně benzín) pod 30 Kč.